Rax je vápencovou náhorní plošinou, která se regulérně považuje za severovýchodní alpské předhůří ležící asi 70km jihozápadně od Vídně. Nejvyšším bodem je v názvu zmíněná Heukuppe s 2007m s fantastickým výhledem. Příjezd nejlépe po rakouské A2 se sjezdem na Neuenkirchen, po S6 do Gloggnitz a odtud přes Höllental, Reithof a Oberhof do osady Hinternaßwald.
Zázemí pro spaní je na veřejném tábořišti cca 15km odtud v Kaiserbrunnu.

Ke spánku se neukládáme na výchozím místě, nýbrž na veřejném tábořišti u Kaiserbrunnu, které praská ve švech (ostatně nepřestává praskat co je veřejné tábořiště veřejným). 90% osazenstva jsou lezci z Čech, zbytek vesměs sousedi (SK, PL, H). Zabíráme místo na kraji u vodárny – puchem, který se tu line, to tipuji spíše na čističku, a blokujeme jedno z posledních míst pro stan našich přátel. Vaříme čaj na ráno a po příjezdu zbytku se pouštíme do nemalých zásob vína, abychom oslavili úspěch při zařizování víz do plánovaného treku po Fanských horách. Do kómatu upadám po jedné hodině ranní, aby mě z něj Emil po pěti hodinách probral šťouchancem do zad s pohádkovou písní „Halóóó, tady je Lucifer“. Budíček nadmíru nevídaný a píseň o to víc vlezlejší nás nenechává spát a tak se kolem půl osmé přesouváme vozem do 15km vzdáleného Hinternaßwaldu.
Odtud pokračujeme pěšky po asfaltové strasse soutěskou Raisstalklamm k dopravní lanovce na Habsburg hütte a dále po směru ukazatele na Wildfährte/Bären­lochsteig. Tyto dvě železné cesty s obtížností B (I.) jsou společně s přechodem nejvyššího vrcholu Raxalpe – Heukuppe (2007m) naším dnešním cílem. Jako výstupovou volíme prvně jmenovanou Wildfährte – topo a info zde.

Nástup je suťovištěm a I. terénem. Následuje krátká exponovaná pasáž za B a pak zase více či méně chodecký terén bez zajištění (I.). Ke konci jsou dva krátké výšvihy (opět B) s odpočinkovou plošinou a nádherným výhledem na protější Schneealpe. Na náhorní plošině lemujeme okraj po cestičce až k nejvyššímu bodu Heukuppe – 2007m. Viditelnost byla asi 100–150km a tak naše oko mohlo přeletět přes Totes Gebirge až k bílé koruně Dachsteinu. Vrchol je hojně navštěvován ze všech stran. Po krátkém prohřátí na slunci míříme dál ke Karl Ludwig hausu s občerstvením. Času je stále dost a proto si na terase vychutnáváme vychlazeného pana Radlera a pohled do stěny Preinerwand, která nás čeká zítra.

Od chaty vedou naše kroky po chodníku zpět do Hinternaßwaldu, tentokrát po železné cestě Bärenlochsteig – topo a info zde. Cesta je obdobná jako výstupová, jen zajištěných míst je povícero a i exponovanosti si v několika místech můžeme plně vychutnat. Po hodince se napojuje cesta Medvědím doupětem na Wildfährte. Autem se opět přesouváme zpět do Kaiserbrunnu.

pevná obuv, via-ferata set, přilba

1,5h

1h ferata + 1h k vrcholu

3h (přes Karl-Ludwig haus)

jaro, léto, podzim

F&B WK Nr. 022 Semmering-Rax-Schneeberg

květen 2011