Logo Cestydoprirody.cz

Kreuzek Höhenweg

18.September 2017
Velikost písma: A A A Tisk Autor: Petr Vejnoska
Pětidenní trek samotou po zeleném hřebeni dvaapůltisícových vrcholků Alp jižního Rakouska s komfortem přespání na horských chatičkách s nádhernými výhledy.
Hlavní foto článku
galerie >

V jižní části Rakouska, nedaleko hranic s Itálií (západní část Korutan) se ukrývá nádherný a přesto málo navštěvovaný horský celek Kreuzek Gruppe. Pohoří tvoří nejjižnější celek vysokých Taur, a rozkládá se mezi městy Lienz a Spittal an der Drau. Ze severu je lemováno řekou Moell a na jihu jej vymezuje řeka Dráva.

V letních měsících mohou tyto zelené a kvetoucí hory nabídnout zajímavý pětidenní přechod, s možností přespání na útulných horských chatičkách, bez potřeby zvláštního vybavení. Hřebenový přechod, nazývaný Kreuzek Höhenweg a vedený pod označením 318, se táhne od východu na západ a prakticky celá část přechodu se pohybuje ve výšce 2.200 až 2.500 m n.m.


Základní charakteristika treku:

Celkem 60 km rozložených do pěti delších etap (v délce 11 až 14 km tj. ~6 až 8 hodin), celkový zisk i ztráta výšky během celého dne 1000 m. Nejnáročnější je asi 3.etapa kvůli překonávání strží ve vyšších výškách a tedy s rizikem závratí anebo uklouznutí za deště na kamenných plotnách. Nejvyšším místem přechodu je vrchol Hochkreuz 2.709 m n.m. Sníh jsme v červenci na trase nepřecházeli. Všechny noclehy jsou na horských chatách (možnost večeře i snídaně), a je vhodný spacák nebo vložka. Chaty jsou otevřeny pouze v letní sezoně (letní sezóna začíná od poloviny června a končí v polovině září).
Mapový podklad WK 225 (Mölltal Kreuzeckgruppe Drautal)+ offline mapy Seznam. Orientačně min. kapesné 50 €/noc.

Trasu jsme přecházeli první týden v červenci 2017.

Oficiální začátek trasy č. 318, začíná u vlakové stanice Möllbrücke-Sachsenburg (550 m n.m.) v městečku Möllbrücke, které se nachází na soutoku řek Möll a Drau. Obě tyto řeky vykreslují do mapy specifický tvar pro danou oblast, obklopující celé pohoří Kreuzek. K chatě Salzkofelhütte (1.987 m n.m.) pak vede stezka po silnici údolím Nigglaital.

Možná jednodušší a neméně zajímavá alternativa pro tento první den výstupu může být výjezd zubačkou Kreuzekbahn severně z městečka Kolbnitz, která vás z výšky 620 m n.m. vyveze nahoru do 1196 m n.m. k plesu Speicher Rosswiese. Odtud pak značenou trasou 342 pokračuje dál (kolem chat Mernik Alm a Klinghütte) až k chatě Salzkofelhütte. Návrat zpět pak po 5 dnech pravidelnou autobusovou linkou z městečka Winklern.


1.den Möllbrücke – Salzkofelhütte
12.5 km; min. 6:00 h; +1.430 m

Naše putování započalo sice z nádražního parkoviště Möllbrücke-Sachsenburg, kde necháváme své vozy a po krátkém občerstvení v hospůdce v ulici za kostelem se vydáváme vzhůru stezkou 344 hned za kostelní věží. Na stezku nás upozorňuje žlutý rozcestník s nápisem Salzkofelhütte, stojící hned vedle tohoto kostela. Nebýt ho, asi by si odbočky málo kdo všiml. Již první pohled na poměrně zarostlou stezku napovídá, že mnoho turistů tudy nechodí. Již po prvním krátkém vystoupání narážíme na první překážku: provizorní pastevecký plot pár metrů před stavením, který nás přesměruje na pěšinku v lese. Ta se po pár metrech ztrácí a my mezi stromy hledáme správný směr. Ten pak nacházíme zrovna na druhé straně statku. Celou dnešní pouť tak zvládáme za neustálého hledání pozice pomocí gps na offline mapách v telefonu. Platí zde jediné pravidlo: jdeš-li po cestě déle něž deset kroků, jdeš špatně. Jediná správná, mizerně značená a poměrně zanedbaná, je trasa kolmo vzhůru zapuštěnou hlubokou brázdou. Je nám trochu záhadou její původ. Je tak hluboká, že stromy přepadlé přes její hrany v klidu procházíme se vzpřímenou hlavou. Výstup se zdá nekonečný a hlavně nijak na své intenzitě nepolevuje. To se změní až na vrcholku Herrachalm 1572 m n.m, kde se objeví palouk s několika ruinami starých srubů. Zde brázda končí a stoupání se láme v příjemnější sklon. Po dalších nastoupaných metrech se napravo několikrát vynoří výhled na celé údolí s městečkem Kolbnitz, odkud se prudce kolmo do svahu vzpíná kolejová dráha lanovky Reisseckbahn. V tu chvíli to ale bohužel nevíme a tak diskutujeme o účelu stavby.

Již se pomalu dotýkáme dvoutisícové hranice, kde les zcela ustupuje. Téměř bez přestávky zdoláváme další metry a my za každou zatáčkou očekáváme kýžený pohled na dnešní cílovou chatu. Nohy jakoby podvědomě zrychlovaly, ale cíl stále nepřichází a cesta se neskutečně vleče. Chata dává o sobě znát svou lesklou střechou snad pouhých 200 m před svým zápražím.

foto

Salzkofelhütte

Sláva, shazujeme závaží ze zad a vítáme se s panem domácím, který nás zodpovědně před chatou spolu se psem vyhlíží. Kromě zdejší osádky na chatě potkáváme čtyřčlennou skupinku mladých holek, jednu šestičlennou tyrolskou rodinku s tatínkem v klasické bílé košili a kožených kraťasech a dva další single turisti. Ten večer před setměním ještě k chatě doráží poslední skupinka 3 rakouských mladíků, čímž se počet očekávaných hostů naplní.

Chata Salzkofelhütte (ÖAV) je klasická starší dřevěná chatička asi se třemi ložnicemi v patře a podkroví (celkem 25 lůžek), a společnou jídelnou a kuchyní v přízemí.


2.den Salzkofelhütte – Feldnerhütte
14 km; min. 7:00 h,

Druhý den putování je na pohodu, nenáročná je v podstatě celá 12.5 km dlouhá trasa. Na cestu vyrážíme 8:30 po klasické snídani, a začínáme zvolna. Hned za chatou je nutné se nenechat zlákat velkou červenou šipkou na kameni, směřující doprava vzhůru, a držet stále přímý směr. My se zlákat nechali, a tak jsme si nadešli asi hodinu stoupání a bloudění navíc… Výstup do sedla Goldgrubenscharte pod vrcholem Kleines Kreuzeck je nenáročný a jeho travnatý, žlutými kvítky posetý vrchol láká k vrcholovým fotografiím a prvnímu krátkému odpočinku. Ze sedla scházíme táhlým pozvolným klesáním dolů k četným pramínkům říčky Grabbach. Nejvyšším bodem dnešní trasy je vrchol Annaruhe 2500 m n.m., který je přibližně v půlce cesty. Zbytek je již prakticky jen s mírným klesáním. Po krátkém sestupu z vrcholu, kdy se před Vámi otevře rozsáhlé zelené údolí z říčkou uprostřed, vidíme cíl naší dnešní trasy. Chata Feldnerhütte je na protější straně udolí, ale to je nejprve nutné táhlým pravým obloukem obejít. Ještě ale dříve, pod vrcholem Annaruhe, cestou láká výběh na nedaleký vrchol Stawipfel, který je ale bohužel z této strany obtížně přístupný a dobrovolníci, kteří se k němu i tak vydali, to v půlce pro náročnost otočili nazpět.

foto

pohled od salaše směrem
na italské hranice

Na druhé straně údolí, které jsme mezitím obešli aniž bychom ztratili výšku, a dříve než se cesta začne zvedat ke konečnému výstupu k chatě, míjíme ohrazenou salaš, kolem které se pase stádo krav. Je odtud nádherný výhled do celehého údolí pod námi, a úplně vzadu na horizontu, se tyčí horští velikáni.
Krávy pózují jak modelky a tak vzniká několik dalších panoramatických momentek, kterým dominuje horský skot domácí. Dáváme se do řeči s místním bačou, který je vděčný za každé prohozené slovo, a poté, co mu pochválíme nádherný výhled, vytahuje dalekohled a podává nám jej. Vysvětluje, že hory v pozadí jsou dvoutisícové vrcholy až na Rakousko-Italské hranici (Karnské Alpy).

foto

Feldnerhütte

Chatička Feldner-Hütte je ve výšce 2.182 m n.m. a oproti ostatním chatám je mnohem mladší. Příjemný pán domácí ihned po příchodu donáší chlazené pivo a posílá nás do plesa za chatou, s doporučením, že voda je velmi příjemná a rozhodně láká k osvěžení. Nabídku, jako postupně všichni okolo rozhodně přijímáme. Po prvním šoku, kdy jekotem hlásí každý nadšenec, že zrovna leze do vody, se voda změní v celkem obstojné prostředí pro pár plaveckých temp. Ale jsme skromní a nic se nemá přehánět… Během odpoledne postupně doráží všichni turisté z předchozí chaty.
Chata ÖAV je trochu větší (39 míst) a je mnohem více navštěvovanější než předchozí, což je zřejmé i při listování v knize hostů. V zápisech hledáme, kolik krajanů tuto trasu během sezony projde. Nu, není jich mnoho, ale pár skupinek se přece jen najdou…


3.den Feldnerhütte – Hugo-Gerbers-Hütte

11 km; min. 6:00 h

Třetí den pro nás začíná standardně, klasická snídaně v 7:30, start v 8:30. Tyrolská rodinka, čítající 4 holčičky ve věku odhadem 2, 7, 8 a 13 let, které vzorně došli až sem, dává u snídaně na doporučení chataře, mění plán trasy a dnešní trasu nepodstupují. My vycházíme jako první, levým obloukem kolem plesa a stoupáme vzhůru. V raním čase je to nenáročné. V sedle Glenktörl se nabízí možnost vyjít si další vrchol v okolí, Kreuzeck 2.701 m n.m., ale na rozdíl od jiných jej pro tentokrát vynecháme a tak ušetříme dobré dvě hodinky. Cesta postupuje dále přechodem těsně pod hřebenem nejprve dlouze pravou, poté levou stranou. Asi na dvou místech se objevují ve skále lana na přidržení, jsou nově instalována, ale dnes za sucha jejich přítomnost prakticky ani nevyužijeme. Chvíli poté co se prohodí cestička z pravé na levou stranu hřebenu, objevuje se první místo, kde musíme nadvakrát natáhnout obezřetně krok nad vysokou propadlinou. Až po Hochkreuz 2.709 m n.m. je to myslím jediné takové místo.

Cesta dál pokračuje stezkou po vrstevnici, až k rozkvetlému palouku pod vrcholem. Čas na malou pauzu před výstupem. Ten je poměrné přímý a uteče jak voda a rázem stojíte vedle kříže vyztuženém do stran lany. Marně hledáme vrchol Grossglokneru, dnes se ale všechny pořádné vrcholy boří špičkou zespod do mraků, které se, jaksi zrovna jak na potvoru, drží v jejich okolí. Je poměrně větrno a my jsme zpocení, a tak zdejší lavičku, lákající k posezení, raději vynecháme (stejně ji obsadil německý kolega) a postupujeme přes nedaleký vrchol 2.683 m n.m. dál.

foto

na vrcholu Hochkreuz

Blíží se poledne a je čas na pořádnou svačinu. Trasa vede po krátkém skalnatém hřebínku s poměrně strmými srázy po stranách a je zakončena poměrně strmým sestupem po hladkých kamenných plotnách. Až na pár těch šutrů okolo pod nohami, vidíme po stranách jen malinkaté cestičky stezek vedoucí o několik set metrů níž směrem do údolí. Nicméně za sucha je cesta bezproblémová. Za deště však může být tento úsek díky klouzavým povrchům kamenů a šotolině klouzavý. Dále se trasa narovná a vede těsně pod hřebenem po jeho levé straně vysoko položeným balkónovým traversem. Cestička se různě klikatí a v jejich vnitřních záhybech musíte několikrát s opatrným krokem zdolat napříč suťovou prudkou strž. Boční skála není hladká a je tedy vždy se čeho přidržet. Chce to jen dávat pozor na krok a na těžiště těla. Rozhodně bych si to nepřál jít za prudkého deště nebo, nedej bože, za bouřky… Cestička se kroutí, vede chvíli po hřebeni, chvíli těsně pod ním. Asi hodinku před cílem se stáčí doprava a my scházíme přes rozcestí Kreuzl Sch. (2.471 m n.m.) krátkým klesáním směrem k chatě. Ta opět dává o sobě vědět až pouhých pár desítek metrů dopředu.

foto

Hugo-Gerbers Hütte

Hugo-Gerbers-Hütte je postavená v r. 1909, patří spolku ÖAV, má 25 ubytovacích míst. Stojí na hraně náhorní plošiny (2405 m n.m.) s nádherným výhledem do údolí, jehož daleký konec lemují skalnatí velikáni. Do cíle dorážíme celkem brzy, a tak si na sluníčku vyhříváme kožich a pozorujeme sviště, který běhá na nedaleké skalce. Chata postrádá uvnitř napojení na vodu, má suchý záchod, a vlastní skromný zdroj energie ze solárních panelů. Z toho důvodu chata nemůže oficiálně vařit. Vodu obsluha nosí v třílitrových kanystrech z nedalekého pramene za chatou, který je k dispozici všem. Chatu zásobuje helikoptéra vždy jen jedenkrát před sezónou, dováží jí veškeré trvanlivé suroviny, nápoje a dříví na topení. Těžko si představit, že by s těmito skromnými zásobami hospodařili při vaření sami turisté, a tak si vychutnáváme všech výhod obsluhy a pochutnáváme si jak na kvalitní večeři, tak i na nejkomfortnější ze všech chat, snídani. Musím zmínit i nabídku velmi kvalitního vína nalévané do obrovských číší, které příjemně zpestřilo večerní posezení u svíček ve společné jídelně. Chata má obrovské kouzlo, pro nás nejkrásnější chata, se třemi pokoji v patře.


4. den Hugo Gerbers Hütte – Anna-Schutzhaus

14 km; min. 6:30 h

Dle doporučení z předchozích chat bychom měli z chaty vyrazit na nejdelší etapu brzy ráno, nejlépe v sedm, ale protože neodmítáme komfort v podobě ranní snídaně, kterou si domluvíme právě na sedmou hodinu ranní, startujeme až v osm ráno. A ničemu to nevadí. Už během snídaně přibíhá k chatě stádo ovcí a my jen přes okno pokukujeme, jak nám kontrolují baťohy, jestli jsme si opravdu vše řádně zabalili. Za ohromného bečení se s námi loučí i při našem odchodu. Dnešní den budou našimi společníky hned několik takových stád, mezi kterými se objeví i kozy, koně či osel. Celá trasa vede opět travnatou a květy posetou krajinou, ale i vyskládanou stezkou mezi obrovskými kameny. Je nejdelší ze všech, ale v druhé části má alternativu, která se v případě hrozby bouřek může hodit.

Hned od chaty pomalým stoupáním vyjdeme na nejbližší vrchol a po jeho hřebeni pokračujeme dál. Žádné další převýšení, jen pár malých kopečků tu nahoru, tu dolů a prakticky se celou cestu pohybujeme mezi 2.300 a 2.500 m n.m. První polovina dnešní trasy se zakončuje sestupem po kamenitém poli okolo obrovské travnaté terasy pod námi, kde kolem dalšího obrovského kříže na jejím horizontu bača svolává své ubečené ovčí stádo. Po dlouhé době je zde i známka moderní civilizace v podobě stožárů vysokého napětí, které kříží sedlo Wildseetörl, do kterého sestupujeme.

Zde je místo, kde se cesta dvojí na dvě možné alternativy: nahoru k vrcholu Damerkopf a pak dále po hřebeni (trasa 318) a nebo doprava mírně do údolí značenou cestou 318A. Obě varianty se pak schází asi 500 metrů nad chatou Anna-Schutzhaus.

foto

údolí řeky Drau

Nám nohy ještě táhnou a počasí nic nenaznačuje, a tak pokračujeme dál po hřebeni. Mineme malinké pleso, podle kterého sedlo nese i název, ale díky drátům nad hlavou nás jeho kouzlo neoslovuje. Stoupáme nejprve po hřbetu kopce Damerkopf až na jeden z posledních vrcholů tohoto treku, Zietenkopf 2.483 m n.m. Cestou se několikrát odkrývá nádherný pohled na celé údolí řeky Drau vlevo pod námi. Je vykreslené různými uspořádanými geomterickými tvary různě barevných polí a silnic a táhne se z dálky skrze město Lienz až někam zpátky k našemu místu kde jsme před čtyřmi dny započali naše putování. Tímto údolím dole se budeme zítra vracet vláčkem, ale na to je zatím času dost.

Údolí řeky Drávy je z druhé strany lemováno vysokým a vcelku kompaktním masívem linzských Dolomit s dvaapůltisícovými skalnatými vrcholy. Sledujeme paraglajdisty nad údolím, kteří plachtí stále ještě i tak pod námi. Nad hlavou nám proletí jakési okřídlené rogalo a další padáky, kterým se už podařilo vystoupat pěkně vysoko.

Od kříže na vrcholu Zietenkopf se cestička klikatí již s pozvolným klesáním ještě přes jeden vrchol Happlköffel do sedla Lindsberger Törl kde máme na výběr: vpravo traverzem dolů k chatě Anna-Schutzhaus, a nebo si ještě užít poslední travnatý vrchol Loneskopf (2.245 m n.m.). Jdeme rychle, a tak máme spoustu času, a jednohlasně vyrážíme směr další kříž nahoře na kopci. Těsně pod jeho vrcholem nám jdou vstříc kůň s oslíkem a tak trochu nevtíravě čekají, zda jim něco zapomenutého nenabídnem na zub a taky že se dočkají.

foto

chata Anna_Schutzhaus

Nakonec 14.5 km dlouhou etapu dáváme za necelých 5 hodin. Anna-Schutzhaus (1.992 m n.m.) je již dotčena přístupností, na terase sedí čtveřice místních štamgastů, jinak je zatím prázdná. Během pozdního odpoledne zde však zavítá několik cyklistů a dokonce slyšíme od vedlejšího stolu od jedné skupinky s dětmi češtinu.

Opět máme pokoj sami pro sebe, teplá sprcha v suterénu nás mile probere k dalšímu naprosto pohodovému večeru. Zatáhne se a my u večeře přes okno sledujeme pořádný slejvák s bouřkou, který od jihu zavalil celé údolí i okolní hory kolem. I tato chata je příjemná, trochu působí jako slatanina nového a starého, je prostornější, má sprchu a nabízí opět 25 míst k přespání.


5. den Anna-Schutzhaus – nádraží Dölsach

9 km; min. 2:30 h

Na snídani už musíme dle instrukcí sejít už i s batohem. Po zaplacení u obsluhy ještě na poslední chvíli zjišťujeme cestu a možnosti sestupu dolů do údolí. Ta nás k našemu údivu posílá na sever, do městečka Winklern na autobus, který by nás horním údolím bez problémů zavezl až do Mölbrücke zpět k autu. Je to prý tři hodiny cesty a autobus jede přibližně co hodinu. My ale měli namířeno na vlakovou stanici do Dölsachu. Váháme. Máme trochu obavy ze sestupu, je to přeci jen 1.300 výškových metrů dolů. Nakonec vyhrává v poměru 2:1 původní směr a pohodlí vlaku. Šotolinová cesta, která na mapě vypadá jako pořádně do stran roztáhlá klikatice, se v prvních úsecích daří zkrátit různými zkratkami. Místy prolézáme elektrickými závorami a jinými zábranami na dobytek, ale žádné zvíře nepotkáváme. Zřejmě je teď v létě všechen v horách. Dvakrát míjíme nějaké stavení a kousek nad místním kostelem se cesta mění v asfalt. To už máme poslední kilometr přímo dolů k nádraží. V Dölsachu u hlavní cesty ještě nakukujeme na městské venkovní koupaliště. Mají otevřeno a přes průhledy je vidět, že je poloprázdé. Škoda, nemáme plavky, modrý bazén opravdu vypadá lákavě. Navíc spěcháme na vlak. Ten po celý den jede dole ze stanice pravidelně vždy o půl a my máme jen posledních 15 minut…


Závěrem

Kreuzek Hoehenweg je trek, který nabízí nezapomenutelných pět dní samoty, vede povětšinou po travnatých alpských stezkách s nejrůznějšími typy vysokohorského kvítí, pasoucími se ovcemi a s nádhernými výhledy po celé délce treku. Jednotlivé úseky patří možná mezi delší, vedou však z velké části po hřebeni a tak během treku nepřekonáváte žádná vysoká stoupání ani sestupy a pokud vám přeje počasí, jdete na pohodu. Kromě neklouzavých a hlavně rozchozených bot není potřeba žádná další výbava. Všechny úseky zakončíte pohodlím horské chaty, včetně možnosti večeře i snídaně. V našem termínu sice nebyly chaty plně obsazené, ale už kvůli chatařům je lepší dopředná rezervace.

Pro vyšší délku denních přechodů po hřebeni nebo v jeho blízkosti je vhodné ráno vyjít včas a vyhnout se tak riziku odpoledních bouřek. Pozor na prostřední úsek, na který byste měli vyrazit jen za dobrého počasí. Vždy si u chataře zjistěte předpověď počasí na další den a přizpůsobte tomu plán dalšího dne. To že pro nepřízeň počasí ztratíte jeden den vůbec ničemu nevadí, poslední úsek lze klidně oželet a raději sejít poslední den od chaty Hugo-Gerbers-Hütte do údolí.


Poznámka:
Uvedené časy jsou na základě záznamů naší chůze, bylo to za ideálního počasí a rozhodně patříme k těm rychlejším. Popis trasy berte jen jako orientační.


linky nebo hesla pro odkazy do vyhledávače:

autobusová linka [pdf]: www.taelerbus.at Winklern Möllbrücke
vlaková linka [pdf]: www.kaerntner-linien.at Linz Dölsach Möllbrücke
zubačka z Kolbnitz: www.reisseck.at Panoramabahn Kreuzeck
bazén v Dölsach: dölsach schwimmbad

1. Salzkofelhütte: https://www.alpenverein.at/…kofelhuette/
2. Feldnerhütte: https://www.alpenverein.at/feldnerhuette/
3. Hugo-Gerbers-Hütte: https://www.alpenverein.at/…rbershuette/
4. Anna-Schutzhaus: http://www.annaschutzhaus.com/

Relive:

  1. den: https://www.relive.cc/…g12714989335
  2. den: https://www.relive.cc/…g12715009994
  3. den: https://www.relive.cc/…g12715029739
  4. den: https://www.relive.cc/view/1101471841
  5. den: https://www.relive.cc/…g12715069620

plán trasy na mapy seznam: https://mapy.cz/turisticka?…

Tip na podobnou alternativu: Schladming: autobus Gipfelbahn Hochwurzen – Wilde Wasser – Preintallerhütte – Greifenberg – Gollinghütte – Hochgolling – Landawirseehütte – Keinprechthütte – Ignaz-Mattis-Hütte – lanovka Hochwurzen

Reklama:

Kam dál?

Komentáře k článku

 
 
Zatím nikdo nepřidal komentář...
 
Vyhledávač tras
 
 

Mohlo by vás zajímat

 

V okolí najdete

chaty Alpenverein (2.14km)
chaty Alpenverein (2.67km)
chaty Alpenverein (8.28km)
chaty Alpenverein (8.78km)
chaty Alpenverein (9.07km)
Více míst z této oblasti najdete na naší mapě
 

Webkamery v okolí

Webkamery zajišťuje webcams.travel
 
 


© cestydoprirody.cz, 2011-2013 | Weather forecast from yr.no, delivered by the Norwegian Meteorological Institute and the NRK