Logo Cestydoprirody.cz

Velký Ďáblův kámen - Rottenmanské Taury

11.July 2013
Velikost písma: A A A Tisk Autor: MUDr. Martin Jančo
„Velký Ďáblův kámen“, jak zní v překladu Gr. Bösenstein, je jeden z těch nižších turistických cílů, ale svojí polohou nabízí za krásného počasí úžasný, 360stupňový rozhled po celé krajině. Vzhledem k tomu, že výchozí bod je v nadmořské výšce 1725 m n. m., jde o fyzicky středně náročnou trasu a za krásného počasí je orientace v terénu jednoduchá. My jsme tuto túru vyhodnotili jako nejlepší lék na civilizační stereotyp. Liduprázdno a čistá příroda pročistí mozkové závity a zpomalí pracovní metabolizmus organizmu. Pojďte se „léčit“ s námi…
Hlavní foto článku
Autor: © Martin Jančo
galerie >

Cíl jsme hledali týden před odjezdem podle sněhových podmínek a počasí a tak, aby byl cca do 8 hodin jízdy ze severu Moravy. Našli jsme Grösse Bösenstein 2448 m n. m. – nejvyšší bod Rottenmanských Taur. Na jeho úpatí je chata OEAV Edelrautehütte (1725 m). Terén od chaty až po vrchol je podle mapy bez vyššího porostu a spolu se slunečnou předpovědí počasí a lavinovým stupněm číslo jedna to slibovalo dohromady nádherné výhledy a bezpečný pohyb v horách. V blízkém okolí není vyššího vrcholu, který by tomu zabránil. Ideální podmínky. Po dálnici A9 jsme se dostali až k exitu Trieben, odkud jsme stoupali do vesnice Hohentauern. Odtud vede cesta, v zimě udržovaná pouze pluhem bez posypu, až k chatě. Na začátku mýtné silnice je závora, která bývá podle některých internetových průvodců po 16 hodině zavřená. My jsme si ověřili telefonicky na chatě, že bude otevřená a tak jsme neměli problém ani ve večerních hodinách projet a navíc bez mýta. Autem jsme dorazili až na parkoviště, které je vzdálené asi 500 metrů od chaty. Vyjeli jsme bez řetězů, i když to bylo tak-tak. Při výjezdu je nutná vyšší opatrnost vzhledem k tomu, že návštěvníci hospůdky na chatě sjíždí celou trasu cesty na saních, které se dají půjčit v budce u závory na začátku silnice. Vybalování pod noční oblohou plnou hvězd slibovalo na druhý den krásná túra.

Přípravný výstup

Na začátek jsme zvolili lehčí túru jako rozcvičku a taky pro seznámení se sněhovou vrstvou ve zdejších horách. Naše první kroky vedly po stezce 944a. Za chatou jsme přešli zřejmě přes malé jezírko „suchou nohou“ a pak cesta začala stoupat k vrcholu Gr. Rübe 2093 m n. m. Značení bylo ještě pod sněhem, tak jsme stoupali podle odhadu trasy. Už po prvních výškových metrech jsme nahlédli do údolí zalitého inverzí. Bylo bezvětří a teplota těsně pod nulou. Rozhled už z nižších poloh nabízel nádhernou podívanou. Stoupali jsme po hraně až ke kříži na vrcholu. Celou cestu jsme měli před sebou celkem čerstvé stopy kamzíka a z vrcholu jsme ho zahlédli spolu s celou rodinkou. Pokračovali jsme po hřebeni dále směr Seekar Sp. 2115 m n. m.

foto

Na konci hřebínku nás „hlídalo“ pár krkavců a my jsme si užívali nádherných pohledů po okolí. V bezvětří nás nic netlačilo zpátky do údolí a čas jsme využili k focení. K vrcholu vedla hodně skalnatá a ledová cesta, tak jsme šli raději traverzem do žlabu pod Gefrorener See. Ten, kdo už někdy šel na sněžnicích po hodně šikmém terénu, ví, že to není nic moc, když se kotníky extrémně vyvrací do strany a tak jsme přezuli na mačky, ve kterých se šlo podstatně lépe. A navíc při výrazném sklonu terénu to bylo i mnohem bezpečnější. Sestup byl rychlý – kontrolovanou jízdou po zadku sněhovým žlabem až do údolí směrem k chatě. Dnešní den jsme pojali jako rozcvičku před zítřejším dobýváním Gr. Bösensteinu.

Výstup na rozhlednu

Druhý den jsme se vzbudili opět do azurového rána. Za okny jídelny řádila ve větvích stromů tlupa poloochočených veverek jako každý den. Vyrazili jsme po trase 946 směr Gr. Bösenstein. V terénu nebyla možná orientace podle klasických rakouských červeno-bílo-červených značek, které byly většinou pod sněhem, ale vedla nás stopa místních skialpinistů, kteří vyrazili pár minut před námi. Chvilkami jsme je měli i na dohled, takže rychlost jejích stoupání na skialpech byla víceméně stejná, jako naše na sněžnicích. Místy, kde bylo méně sněhu, jsme na tom byli dokonce líp – oni museli dát lyže na ramena a to je zpomalilo. Za chatou jsme obešli jezero Gr. Scheibelsee po pravé straně a za ním jsme stoupali doleva žlebem až pod Hauseck 1982 m n. m., který jsme obešli z levé strany. V těchto místech jsme pravděpodobně opustili trasu 946 a dále postupovali podle skialpinistické trasy, v mapě značené fialovou čarou. Pak jsme se dostali do údolí mezi vrcholy velkého a malého Bösensteinu. Zde už bylo cítit „průvan“, z kterého byl na hřebenu potom řádný „fičák“, a jemně narušoval naši rovnováhu při chůzi. V závěru údolí bylo prudké stoupání do sedla, kde jsme se dostali na trasu 944.

foto

Na sněžnicích i s podporou trekových hůlek to řádně podkluzovalo a nevím, jestli by tento závěrečný úsek nebylo lepší vystoupat v mačkách. V sedle jsme se do nich už přezuli, protože na hřebenu bylo více ledu než sněhu a sněžnice by byly trochu nebezpečné. Hřebínek byl místy úzký a stačilo udělat dva kroky vedle a neštěstí je na světě. Po dvaceti minutách jsme se dostali na vrchol Gr. Bösensteinu, kde nás čekal vrcholový kříž s nádherným panoramatickým rozhledem po celém okolí, za kýčovitého inverzního počasí. Krásně bylo rozeznat od západu na východ postupně masiv Dachsteinu, Totes Gebirge s nejvyšším vrcholem Gr. Priel a Hochtor. Na jihu se vedle nás týčil Kleine Bösenstein, kam mířili všichni skialpinisté, protože zde byla možnost sjet žleb až z vrcholu na lyžích. Silný vítr nám nedovolil delší setrvání na hřebenu, tak jsme se rychle pokochali a vše zaznamenali do našich zrcadlovek. Rychle jsme sestoupili do údolí mezi Bösensteiny, kde jsme v klidu doplnili energii a vypili vrcholovku – třídecové šampáňo v pěti lidech. Něžná půlka výpravy odtud odešla mírně vyčerpaná po stejné trase směr Edelrautehütte.

foto

Zbytek výpravy ještě vystoupal na Kl. Bösenstein (2395 m) za necelou hodinku, kde byly výhledy obdobné. Původně jsme uvažovali, že návrat k chatě bychom zvládli hřebenem přes Gr. Hengst (2159 m) po trase 902, ale silný vítr nás od toho odradil a tak jsme se vrátili zpět do údolí. Cestou zpět jsme si chtěli zkrátit trasu přímo přes Hauseck (1982 m), ale srázy na druhé straně ve směru k chatě byly tak prudké, že jsme se raději vrátili na původní trasu.

Praktické informace

Poloha: Rakousko, Nízké Taury / Rottenmanner-Wölzern Tauren. Rottenmannské Taury mají cca 30 km dlouhý hřeben, který – s výjimkou sedla Glattjoch – nikde neklesá pod 2000 metrů.

Výchozí bod: Hohentauern-Edelrautehutte (http://www.edelrautehuette.at/, 70 lůžek, Alpenverein)

Náročnost: Technicky jednoduchá túra pro široké spektrum vysokohorských turistů

Lavinové nebezpečí: lawine-steiermark.

Reklama:

Komentáře k článku

 
 
před 4 lety

Máte pravdu. Už jsem to změnil. Děkuji za upozornění

Jiří Rybenský
před 4 lety

Der Böse je taky ďábel, takže asi Ďáblův kámen, v Čechách by bylo asi jako Čertův

 
Vyhledávač tras
 
 

Mohlo by vás zajímat

 

V okolí najdete

chaty Alpenverein (1.58km)
chaty Alpenverein (4.07km)
chaty Alpenverein (6.41km)
chaty Alpenverein (9.02km)
chaty Alpenverein (9.57km)
Více míst z této oblasti najdete na naší mapě
 

Webkamery v okolí

Webkamery zajišťuje webcams.travel
 
 


© cestydoprirody.cz, 2011-2013 | Weather forecast from yr.no, delivered by the Norwegian Meteorological Institute and the NRK