Celá tahle akce vůbec nevznikla jako každá jiná v hospodě u stolu s pěnivým mokem s přáteli. Ne, tahle se zrodila nad šálkem čaje u mě doma. Ještě ani nebyla dopita první konvička a bylo jasno. Jak jednoduché a spontánní je vzít a otevřít průvodce na libovolné stránce a říct si nad obrázkem, který na nás vykoukne: „Hele, tohle je slušný, Tajakante, Seebensee, krásnej hřebínek, obtížnost KS5-D, sem jedem!“ A jak řekli, tak učinili.

Po měsíci, lákání, marného přemlouvání, téměř na kolenou prosení, (nicméně) odříkání, plánování a balení, jsme v pátek ve dvou vyrazili směr Mnichov, GAP a Ehrwald. Cesta podle pana Googla na 5 hodin se o další 1,5h protáhla díky pracem na dálnici mezi Řeznem a Mnichovem. Ale i přesto dojíždíme k dolní stanici lanovky Ehrwalder Alm. Vybalujem stan, spacák, karimatku a jdem se ubytovat mezi kravský lejna pod modřín vedle cesty nad parkovištěm. Ráno vstáváme po šesté hodině, balíme, snídáme, opět balíme a pak čumíme s ešusem čaje připraveným u otevřený huby do ranní oblačnosti, která shovala nad stanicí se trčící Hoher Gang, jak se uvolňuje zhruba deset metrů pod vrcholem olbří kus skály a za nekončícího hřmění se řítí dolů do suťoviště. Tímto parádním kouskem po ránu máme pro tento víkend zavřenu sestupovou cestu od jezera Seebensee po zajištěném chodníku přes výše jmenovaný lámavý kopeček. Avšak cesta Seeben klettersteig už čeká na naše pohorky a propocené rukavice, tak dopíjíme čaj a vyrážíme.

Přístup je zřejmý již od parkoviště, neboť dle průvodce cesta začíná kousek napravo od vodopádu, který je po odvátí mračen zřetelně vidět už od auta. Podél potoka a posléze přímo korytem, místo rozcvičky, míříme k nástupu, kde nás vítá rudá cedule s varováním, že bez úvazku a setu milý turisto tedy a tady NE!

Cesta je perfektně zajištěna 250m ocelového lana a dobře volenou gumovou obsázkou nad každým hřebem, která brání jeho zaseknutí do oka karabiny a nepříjemnému ztažení zpět a vyháknutí. Je to velice vzdušná a technická cesta pro náročné vyznavače zajištěných cest. Překonáváme ji za necelou hodinu s jedním zápisem a se dvěma přestávkami. Dále pokračujeme směrem k chatě Seebener Alm, jezeru Seebensee a za ním vlevo do zasněženého a lavinami zasypaného suťoviště ke skalnímu žebru spadajícímu k jezeru, kde začíná nástup na cestu Tajakante kletteresteig.

Již pohled na prvních několik desítek metrů lana nám vzkazuje, že to nebude žádná legrace. Hrana hřebenu, která nabízí nádherné výhledy nejen na modrozelené Seebensee, ale i na protější nejvyšší horu Německa Zugspitze, se postupně zvedá až k vrcholu 2450m vysoké Vorderer Tajakopf. Střídají se vyčerpávající kolmé výstupy s B-čkovými „chodníky“, na kterých se dá dobře odpočinout. Nám však tyto místa moc odpočinku nepřinášejí, jelikož jsou povětšinou pod sněhem, ale i tak využíváme každé vhodné chvíle k občerstvení a nabrání sil. Po třech vyčerpávajících hodinách, odhadem 600m metrech lana a jeho nepříjemných třech přerušeních na obvzlášť vypečených místech, stojíme na dohled vrcholovému kříži. Ten pomalu mizí v blížící se oblačnosti, stejně tak jako i kus lana na zasněžené střeše pod ním. Otáčíme se a pomalu sestupujem jižní stěnou od konce (počátku) lana posledního zajištěného úseku. Místy po skále, místy v hlubokém sněhu pod ní a místy lavinou vymeteným korytem do sedla. Traverzem přes lavinové pole na protější svah, kde marně hledáme sestupovou cestu ke Coburger Hütte, a posléze přímo lavinovým svahem po zadku, po nohou nebo po patách na uježděném sněhu dolů k jezeru. Po krátkém tradičním hecování se svlékáme a pod dozorem kachny a kačera se „koupeme“ (dvě tempa a ven). Od jezera pak obcházíme obloukem celé údolí mezi Miemingerským a Zugspitzským masivem a po sjezdovce sházíme dolů k vyhledlému seníku, večeři a lahvi Grüner Veltliner, abychom po jejich ztrestání a půldenním výletu „co, có? jo … chrrrr“.

Topo v němčině:
Seeben
Tajakante

Pevná obuv, feratový set, přilba a velká svačina.

cca 1h

4,5 – 7,5h

2,5 – 3,5h

jaro, léto, podzim

AV 4/2 Wetterstein Mitte

Fotogalerie ZDE

2012