Parkování je možné u osady Bärenbad, 16km za Mayrhofenem směrem k přehradní nádrži Zillergrundl. I když je cesta v jarním období lemována zákazy vjezdu nejen kvůli hrozícím lavinám, vjezd i samotné parkování je místními tolerováno.

Od parkoviště je třeba vystoupat 200 výškových metrů na hráz přehrady. Vybrat si můžeme ze dvou možností. Pro skialpinisty je lepší stoupat podél lesa a následně podél potoka na silnici. Po které pokračujeme až k tunelu, kde před vstupním portálem odbočíme doleva a dál stoupáme cik cak až na hráz. Těm co zvolí pro tůru sněžnice doporučuji od osady stoupat rovnou po silnici, dost si tím urychlí první část výstupu. Přístup po silnici je zpestřen průchodem dvěma tunely, kde je třeba dát pozor na zledovatělý povrch. Druhý tunel nás vyvede přímo na hráz. Od hráze možnosti na výběr podstatně ubyde.

Za vyhlídkovou restaurací Adlersblick se zanoříme opět do tunelu, který je jako procházkou ledovým krasem. Ze země tu vyrůstají ledový trpaslíci všemožných tvarů a velikostí. Po průchodu tunelem pokračujeme vesměs po vrstevnici nad přehradou. Terén je dobře čitelný a i přes časté sesuté lavinové splazy, dobře vytušíme (i po tmě), kudy vede zářez letní cesty, po které se dopravuje materiál ke spodní „stanici“ nákladní lanovky. Ta je po hrázi dalším orientačním bodem druhé náročnější části výstupu. Za dřevěnou boudou přecházíme po mostku přes potok a odbočíme doleva. Překonáme první strmější stoupání a dostaneme do ústí kotle Kuchelmooskar. Podél potoka (vpravo proti proudu) pak mírně stoupáme kotlem, až se nám na konci otevře v pravé části největší z kuloárů. Prostoupíme kuloárem a vyšvihneme se na mírně skloněnou plošinu s mnoha ledovcovými morénami, ze které máme kotel jako na dlani. Vlevo směrem do údolí je jako strážný maják vystavěna chata Plauenerhütte, kterou můžeme využít pro nouzové přespání v případě zlomu počasí nebo časové tísni. Naleznete zde winterraum s kamny a čtyřmi palandami.

Od kuloáru pokračujeme nástupem k ledovci, jehož vrásčité čelo obcházíme zprava. Po ledovci směřujeme k hlavnímu hřebeni, který kopírujeme až do mírného sedla pod vrcholem. Zde necháme lyže (sněžnice) a prudkým výšvihem (do 45°) se dostaneme k vrcholovému kříži. Výhledy jsou famózní. Z vrcholu můžeme obdivovat kromě zařezaných údolí, třeba blízký Grossvenediger. Zpáteční cesta je obdobná té výstupové. Je-li dostatek času, doporučuji nevynechat výstup na výškově menší Kuchelmooskopf – ta pyramida s křížkem hlídající stejnojmenný kar. Po celou část výstupu není žádná možnost občerstvení ani ústupu. Proto je třeba se na tůru řádně připravit a to nejen dostatkem jídla a pití, ale i informacemi o počasí. Nás zastihla jarní sněhová „přeháňka“ před výstupem, kdy během 24h napadlo k půl metru sněhu a viditelnost se držela po celou dobu na 5m. Nedobrovolně jsme si tak prodloužili víkend až do pondělí.

Výstupem překonáte 1800m výškový rozdíl! Při traverzování nad přehradou vás mohou ohrozit náhodně uvolněné laviny. Stejné nebezpečí se dá očekávat v kuloáru. Aktuální lavinovou situaci i s výhledem na další den lze získat ZDE
Náročnost přechodu ledovce bude záviset na aktuální mocnosti sněhové pokrývky. Závěrečný výstup na vrchol je strmý – do 45°. Se sněžnicemi doporučuji tůru dobře časově rozložit a zvážit možnost přespání na Plauener hütte případně ve stanu v dosahu vrcholu. Cesta zpět bude oproti lyžím přece jen o dost pomalejší a v odpoledním slunci se dají očekávat v strmých nebo pod strmými úseky cesty sesuvy náhodně uvolněných lavin.

cca 6h na vrchol

2 – střední

jaro

SV

JZ

Ano

Ne

Nepodařený výstup na sněžnicích je z Velikonoc 2013.

AV č. 35/3 Zillertaler Alpen Ost

Popis výstupu v DE
Plauenerhütte