Příhlásit

Stop or Go - rozhodovací strategie, díl II.

27.January 2012

Velikost písma: A A A

Autor: Mag.Michael Larcher

Alpenverein Edelweiss CZ Vám přináší druhou část překladu článku Michaela Larchera z časopisu Bergundsteigen.
Michael Larcher v něm píše o dalším vývoji rozhodovací strategie STOP or GO.
V prvním dílu jsme si vysvětlili proč byla vyvinuta strategie Stop or Go a podívali jsme se na dva stupně strategie rozhodování Check1 a Check2.

Standardní opatření

Koncept JEDNÁNÍ „Stop or Go“ je zamýšlen jako kontrolní seznam (checkliste). Hlavní motiv při tom tvoří přiměřenost. A přiměřená – natolik doufáme – jsou naše doporučení, která jsou zde uvedena. Kde jsou problémy? Jistě v bodě „mapa“. Jen málo turistů má s sebou pravidelně topografickou mapu a ještě méně s ní umí zacházet. Že mapa představuje nejdůležitější orientační pomoc u většinu horských sportů – důležitější než buzola nebo GPS – je obecně v malém povědomí. Bez mapy se nedá seriózně plánovat!

Do kategorie „přiměřených“ můžeme zařadit také další standardní opatření:

Kontrola lavinového přístroje: U soukromých skupin ještě téměř neznámé, kontroly lavinových přístrojů zajišťují, že všechny přístroje pro hledání zasypaných jsou zapnuty a také vysílají.
10 metrové odstupy ve skupině od 30° svahů a prudších – tedy na svazích, které jsou tak prudké, že stoupáme zatáčkami. Používat odstupy jako „standardní opatření“ se jeví smysluplnějším, než je zneužívat jako chránící opatření při nejistých podmínkách (ve smyslu: „uděláme si odstupy a přejdeme to“). Význam těchto odstupů nesmí být přeceňován!
Standardní odstup (poctivých) 30 metrů: My nevjíždíme na strmé svahy (30° a více) jako smečka (skupina)! Zásadně sjíždět ve velkých odstupech, v tom vidí praktický management rizik velký význam.
Jízda po jednotlivcích od 35° : ..až k příštímu jistému bodu. Zní to logicky, ne vždy je ale jednoduché určit „bezpečné místo pro shromáždění“. Může být také zcela nezbytné, někdy sjet velký úsek – se zastavením pro rozhlédnutí – dříve než vystartuje další.
Jasné pokyny: Zní to jednoduše, musí se to ale trénovat. Když je pro mě důležité oznámení, týkající se rozestupů a oblasti sjezdu, potom musím počkat, až mě všichni! budou naslouchat. Pravidlo komunikace zní: „vysílač“ je odpovědný, že jeho zpráva dorazí.

Rozhodovací strategie a standardní opatření „Stop or Go“ jsou přehledně shrnuta na kartičce, která se vejde do každého pouzdra na doklady. V novém vydání se autoři pokusili texty ještě více zredukovat a lépe uspořádat. Kromě toho je na zadní straně měřítko sklonu svahu pro mapy s měřítky 1:25 000 a 1: 50 000

Stop or Go v praxi

Plánování Potřebný čas na túru se musí udržovat v rozumných mezích. Opatřit si zprávu o počasí – jaké se dají očekávat povětrnostní podmínky? – Vyslechnout zprávu o stavu lavin, příp. dvakrát, mapu k ruce a informovat se o plánované trase pomocí nějakého ukazovátka (tužkou, párátkem..), klíčová místa nakonec zkontrolovat s měřítkem sklonu – Stop or Go? Při „Stop“ zvolit jiný cíl nebo se jít dívat na televizi. Při „Go“ se ještě zamyslet nad svými přáteli, kteří se vydávají na túru: Velikost skupiny? – velké skupiny od šesti, osmi osob znesnadňují bezrizikové chování, vlastní dovednost – odpovídá kondiční a lyžařsky technická vlastní dovednost cíli a poměrům? Hotovo! Během 15 až 20 minut se dosáhne mnohého, u již známých tras to jde ještě rychleji.

Výstup Potřeba času na kontrolu lavinového přístroje je prakticky nulová, potřebuje to jen trochu disciplíny a někoho, kdo to vezme do ruky. Při výstupu myslím na Boha a svět a vychutnávám si, že se pohybuji ve volné přírodě. Mezi tím se snažím porovnávat tvrzení zprávy o stavu lavin se skutečností. Nyní mohu opravdu ohodnotit svahy a přezkoumat moje dohady. Na každé túře existují tzv. „kontrolní body“, je to tam, kde se přede mnou otevírá nový výřez terénu, např. když se dostanu ke kraji lesa nebo když se blížím k vrcholu svahu. V takových místech si proberu Check 1 a Check 2. Ideální je, když člověk svoje přemýšlení vysloví, aby ostatní přemýšleli s ním. Takové kontrolní body se často používají také jako místa k odpočinku a zatím co srkám čaj, vyndám si mapu a kouknu se, kde se právě nacházíme. Zkrácení přes strmý svah se vzdáme, když se tam člověk může dostat malou oklikou. Využívat příznivé tvary terénu, což nejvíce šetří síly. Má-li se vystupovat svahem, jít v obloucích o 30° – dodržovat alespoň desetimetrový odstup. Tím vznikne dostatečný prostor pro často velmi namáhavou změnu směru. Abychom zůstali pohromadě, je samozřejmé. Když někdo zůstává pozadu, potom je to výjimka, a my se domluvíme přesně, kde a kdy asi se opět setkáme. ..........A pak radost z dosažení vrcholu.

Sjezd Těšíme se na sjezd a víme: túra ještě není u konce! Ti, co si při výstupu uvědomují riziko, se často při sjezdu promění v „divočáky“. Již jsme si zvykli na velké rozestupy – minimálně 30 metrů – a striktně na jízdy po jednom od 35°. Zjistili jsme, že tím vznikají pořádné přestávky pro odpočinek, za něž jsou slabší mezi nám velmi vděční. Tak se dostáváme do našeho výchozího bodu a dosahujeme toho, k čemu nás vlastně tento sport motivuje: Hýbat se s přáteli, odpočinout si od všedních dnů, udělat si pořádek v hlavě a potom si dát první pivo…

To jsme si nechali jistě jedno vedle druhého proběhnout hlavou a dodatečně nám zůstává dobrý pocit, že jsme se chovali „profesionálně“ a že jsme si byli vědomi rizik.

Shrnutí Nebýt napjatý, zůstat uvolněný a nezapomenout: Uč se pravidla, abys je mohl správně porušovat: (Dalai Lama).

Reklama: